Turnovský Sokol vznikl velmi brzy po pražském – podle tehdejšího spolkového zákona je nutno brát za datum vzniku 29. duben 1863, kdy byly místodržitelstvím schváleny jeho stanovy (podle dobové terminologie „nebyly zakázány“). Tomuto aktu pochopitelně předcházely přípravy, v nichž měli hlavní slovo turnovští vlastenci v čele s Františkem Pazeltem, sdružující se v domě jeho otce ve Skálově ulici č. p. 89, kde vytvořili měšťanskou besedu – tzv. resource. První schůzi, na níž byl dán základ stanovám, uspořádali 2. srpna 1862 v Šubrtově hostinci („U sokola“) v Sobotecké ulici č. p. 247. Prvním starostou byl 10. května 1863 zvolen František Votrubec, za členy výboru Čeněk Hartman, František Pazelt, Fráňa Matouš, Václav Sedláček, Václav Šubrt a Dr. Tomáš Hegner. Pozdější pravidelné oslavy vzniku jednoty (až dodneška) poněkud nerozhodně připomínaly rok 1863 i 1862.

Oslavy 160. výročí založení turnovského Sokola

Jednotě se nevyhnuly problémy – starosta Votrubec nepatřil k nejaktivnějším sokolům a nedocházel ani do schůze, Pazelt pro neshody s Vilémem Laufenbergem jednotu opustil, a zničení letní tělocvičny pruským vojskem v roce 1866 mělo za následek určitý útlum, přerušený starostováním lékárníka Josefa Radského, jenž opět zařídil letní tělocvičnu U sokola, zimní „U zlatého orla“ č. p. 94, nahrazená r. 1867 místností v radnici. Od roku 1869, za starosty Viléma Votrubce, začíná doba nejhlubší letargie jednoty – vliv na ni mělo i soupeření mladočesky orientovaných sokolů se staročeskou reprezentací města.. ze zamýšleného spojení s módním hasičským sborem však nakonec sešlo.

Příslibem nového života bylo provolání mladší sokolské generace z 30. června 1882, vyzývající k obnově Sokola. Do čela se postavil Dr. Josef Vocloň, upravena byla zimní tělocvična u Slovanské lípy a letní v zahradě u Vorlů, podniknuty byly první úspěšné šibřinky, mikulášské zábavy, výlety do okolí města. Od roku 1887 se cvičilo v pivovaru Antonína Svobody. Náčelníkem se stal neúnavný Jan Jiránek, zastávající současně úřad jednatelský, výborný cvičitel. V letech 1894 – 1934 byl nepřetržitě velkoobchodních Matěj Koťátko, zvolený již r. 1900 čestným členem jednoty; při příležitosti své rezignace byl zvolen čestný starostou.

Obnova hrobu Matěje Koťátka v roce 2023

V roce 1887 byl již turnovský Sokol schopen důstojně přivítat početnou výpravu amerických Čechů, mezi nimiž bylo mnoho členů sokolských jednot, v Turnově a v Českém ráji.

Vyvrcholením mnohaletých snah o vlastní tělocvičnu, především zásluhou Karla Resla, bylo postavení novorenesanční sokolovny č. p. 540 v letech 1896 – 1898 podle plánů architektů Aloise Čenského a Karla Kepky. Slavnostně byla otevřena 29. května 1898. Práce stavitele Karla Knopa nebyla bohužel vždy kvalitní, což vedlo až k soudnímu sporu jednoty. Sál měl 20 x 14 metrů a výšku 9 m, jeviště 14,25 x 5,75 metrů – pro svou reprezentativnost se dvorana i sál staly vyhledávaným místem pro valné schůze mnoha spolků, koncerty, cvičení a přehlídky.

Tělocvičná jednota v Turnově, ač sama nezámožná, si byla vědoma důležitosti práce Sokola v pohraničí. Do roku 1901 se starala o jednotu českodubskou, pak převzala jednotu šumburskou, po válce jednotu v Hodkovicích.

Struktura jednoty se postupně rozvíjela. Vedle valných hromad a schůzí správního výboru se nejpravidelněji scházel zábavní výbor, převzaný v r. 1932 na pořadatelský – jeho úkolem bylo opatrovat finanční prostředky na běžnou činnost. Peníze na stavbu sokolovny od r. 1885 shromažďoval zvláštní stavební odbor, obnovený v době vlastní stavby pod vedením Františka Šlechty. V roce 1899 vznikl vzdělávací odbor, usilující v duchu Tyršových zásad o povznesení členů na těle i na duchu; předcházel mu od r. 1897 přednáškový odbor. Roku 1900 se ustavil ženský odbor Sokola, jehož první předsedkyní byla Marie Šimáková, náčelnicí Marie Procházková; od roku 1920 byl sloučen s jednotou a do výboru voleno osm mužů a čtyři ženy. O sedm let později vznikl jezdecký odbor, nazývaný z počátku odborem jízdním, vybudoval si pěknou letní i zimní jízdárnu a vydržoval jednotě koně; jeho dlouholetým předsedou byl Václav Kulich, od roku 1936 MUDr. Jan Zeman. Převzetí loutkového divadla dámského odboru NJS r. 1922 bylo stimulem pro utvoření loutkového odboru, který pod vedením Antonína Šrajera brzy patřil mezi nejlepší v republice. O jeho výtvarnou stránku pečoval Mistr Karel Vik. Lyžařský odbor byl založen v roce 1925.

Jednota patřila nejdříve k župě Pojizerské – Fügnerově, sídlící v Mladé Boleslavi, od roku 1888 k předním členům sokolské župy Krkonošské; v r. 1894 byl jejím starostou zvolen Matěj Koťátko z Turnova. V roce 1899 iniciovala její rozdělení a přistoupila k nově vzniklé sokolské župě Ještědské „Beneše Heřmanova“ s 15 jednotami. Turnovští sokolové zastávali v ní vždy významné funkce, a když roku 1908 byl jejím starostou zvolen Václav Kulich, okresní tajemník, přešlo její sídlo do Turnova. Pobočka TJ okol r. 1929 vznikla v Turnově II, tělocvičnu si zřídila v hotelu U dráhy a jejím předsedou byl zvolen Vilém Pecina. Po dvou letech se pobočka osamostatnila.

Nelze nepřipomenout známého malíře Jana Prouska, jenž vstoupil do turnovské jednoty roku 1885 poté, když již získal sokolské zkušenosti ve Vídni a v Praze. Nadšeně pro Sokol vytvářel pamětní knihy, výletní listy, inicioval zřízení pamětní desky Antonínu Markovi, pečoval o výzdobu tělocvičny v pivovaru i nové sokolovny. Napsal a vlastním nákladem vydal spis „Třicet let sokolské práce v zájmu obyvatelstva Turnova“. Na přelomu století se Prousek stáhl z vyčerpávajícího veřejného života a ochladl i jeho poměr k sokolstvu; zlášť ho znechutila ztráta první pamětní knihy.

Za první světové války se činnost téměř zastavila – sokolovny byla přeměněna v kasárna a nemocnici, 204 členů nastoupilo vojenskou službu. Mnozí ze sokolů bojovali v československých legiích. Po převratu vyhlásila ČOS sokolské odvody proti maďarským vojskům na Slovensku.